Jiří Stránský 85
Jeden z nejpozoruhodnějších představitelů naší současné literatury se dožívá 85 let. Stále má co říci v době, která jakoby se opět vracela dozadu.
Jiří Stránský je český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut svým vyprávěním nenechává usnout paměť a svědomí minulého století. S nesmírnou dávkou moudrosti, nadhledu i humoru dovede do stránek svých románů, povídek a scénářů vtisknout nejtěžší chvíle vlastního života. Ten jako by přímo ztělesňoval moderní československé dějiny. Jiří Stránský se narodil před 85 lety do pražské patricijské rodiny se šlechtickými kořeny a jeho dědeček byl meziválečný předseda vlády Jan Malypetr.
Rodinné zázemí mu však kvůli změně společenských poměrů po roce 1948 znemožnilo přistoupit k maturitě. Živil se manuální prací a na počátku padesátých let byl po vstupu do lidové armády přidělen k Pomocným technickým praporům. Perzekuce se ovšem dále stupňovala a roku 1953 byl Jiří Stránský ve vykonstruovaném procesu obviněn z vlasti zrady a prošel několika pracovními tábory včetně obávaných jáchymovských uranových dolů. Právě v tomto prostředí se setkal s katolickými spisovateli a za ostnatými dráty začal psát své první básně. Amnestie se dočkal roku 1960, ale až v polovině šedesátých let dostal možnost působit na tvůrčím poli jako asistent ve filmovém studiu. Na sklonku této dekády vydal svou první povídkovou sbírku Štěstí, v níž otiskl prožitou zkušenost z padesátých let. Její náklad však byl posléze téměř kompletně zničen. Roku 1970 napsal své stěžejní dílo Zdivočelá země, jež se stalo základem pro scénář televizního seriálu, který realizoval společně s režisérem Hynkem Bočanem od roku 1997.
Díky původu musel psát většinou „do šuplíku“. Až po roce 1989 začal J. Stránský znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku vedoucího v zahraničním oddělení Českého literárního fondu.
V období normalizace byl Jiří Stránský zařazen mezi ineditní autory a byl opět uvězněn, poté pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců. Po roce 1989 se stal spisovatelem z povolání a roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu. V letech 1995 -1998 předsedal Radě Národní knihovny a zejména po roce 2000 se opět vrátil k próze. V roce 2013 byl oceněn Cenou Josefa Škvoreckého za seriál Zdivočelá země, o dva roky později se stal nositelem titulu Rytíř české kultury a laureátem Ceny Arnošta Lustiga. Za celoživotní příklad ostatním získal Jiří Stránský i nejvyšší skautské ocenění – řád Stříbrného vlka.
