Thomas Hardy

Nesmlouvavý kritik společenských konvencí. I tak by se dal označit slavný, anglický spisovatel žijící na počátku 20.století. Mimo psaní románů, které ho nejvíce proslavily se též věnoval povídkám a básním. 

Zajímavostí je, že se nevěnoval psaní hned, i když svým způsobem jeho povolání mělo k umění blízko. Původním povoláním byl architekt. Jako architekt se též seznámil se svoji celoživotní láskou Emmou Lavinií Giffordovou. Tu se později i vzal, ale jak to tak bývá čas, nemoc a úmrtí je rozdělily. Emma byla mimochodem pro Hardyho múzou v jeho básnickém díle. Poezie pro něho byla očistou od světa hrubosti: Svoji zcela poslední báseň diktoval ještě při svém skonu.

Pokud se zaměříme na romány, tak Hardy je typický tím, že se jeho díla věnují hodně anglickému venkovu. Na něm chtěl Hardy často ukázat „směšnost a plytkost“ lidí z města, jejich cílů, hodnot, potřeb. Tomas Hardy byl velkým kritikem společnosti. Jeho knihy jsou aktuální dodnes.

Slávu a možnost věnovat se plně psaní mu přinesla až jeho druhá kniha, nazvaná: Daleko od hlučícího davu. (Na tu se mimochodem můžete v přejmenování a novém kabátě podívat dnes na ČT ART pod názvem Tamara Drewe). Od té doby psal průměrně jednu knihu ročně. Za zmínku určitě stojí kniha o potřebě člověka stoupat po společenském a politickém žebříčku za jakoukoliv cenu: Starosta casterbridgeský . Hrdina příběhu, mladý zemědělský dělník Michael Henchard, prodá v opilosti, za pouhých pět quineí, svou ženu a dítě. Později se díky své přičinlivosti, bystrosti a energii domůže vynikajícího postavení, ale minulost ho pronásleduje dál a donutí ho, aby svedl zápas nejen o postavení a veškerý majetek, ale i o přízeň svých blízkých. Jeho drsná hrdost nakonec zapříčiní jeho pád.

Ukázka :

,Nechci, aby Elizabeth-Jane Fafraeová byla uvědomena o mé smrti nebo aby nosila smutek, abych byl pohřben do posvátné půdy, aby mi zvonili hranu, aby kdokoli viděl mou mrtvolu, aby někdo šel za mou rakví, aby na mém hrobě vysázel květiny, aby na mě kdokoli vzpomínal. To stvrzuji svým jménem. Michael Henchard".

Mezníkem v Hardyho tvůrčí činnosti byl pozdější poslední román Neblahý Juda. Autor naprosto precizně vyjádřil veškerou svou hrůzu ze společnosti, jež ve jménu konvencí lhostejně maří lidské životy. Tato kniha je nesmírně aktuální i dnes, a to i pro českou společnost a její pseudopravidla.

Tato kniha se stala na sklonku 19. století pro mnohé zcela nepřijatelnou. Hardy, znechucený nespravedlivými útoky veřejnosti, se po vydání tohoto románu navždycky rozloučil s prozaickou literární činností a obrátil se k poezii.