Opět jsou tady knižní tipy Goethova podzimu.
1) Berlínská past: Richard Birkefeld a Göran Hachmeister
Německo, podzim 1944. K Berlínu, který je z velké části v troskách, se pomalu, ale jistě blíží Rudá armáda; kdo má možnost, pokouší se zachránit si kůži, jak se dá. V této situaci dostává úspěšný policejní vyšetřovatel Hans Kalterer za úkol vypátrat v berlínských ulicích sériového vraha, o němž se policisté domnívají, že se pachatel dopouští zločinů z politických důvodů. Jak se však brzy ukáže, za vraždami skutečně stojí uprchlý vězeň z koncentračního tábora, který má řadu důvodů se mstít.
V tomto v mnoha směrech nekonvenčním kriminálním příběhu je zločincem oběť nacistického teroru, zatímco vyšetřovatelem policista třetí říše s krví na rukou. Napětí nepramení z pátrání po vrahovi, nýbrž z postupného odhalování jeho minulosti, přičemž o nečekané zvraty není nouze.
Stranou nezůstává ani otázka viny či neviny běžných Němců, z nichž většina, na rozdíl od velení, ke konci války už zcela vystřízlivěla z jakýchkoliv iluzí. Zejména pro přesvědčivě a přesně vylíčení apokalyptické atmosféry Berlína z konce války se autorům románu, původním povoláním historikům, dostalo obrovského uznání německé kritiky i čtenářů.
2) Baronka v opeře: Pavel Kosatík
Životopisných vychází v posledních letech relativně velké množství. Zdaleka ne všechny jsou ovšem zpracovány s takovou pečlivostí jako kniha, kterou vám nyní představíme.
To jméno možná později narozeným nic neřekne ale pro ty, co ji slyšeli či viděli zůstane zosobněním noblesy.
Narodila se v Praze v rodině obyčejného krejčího. Jak to tak bývá u velkých osobností ani zprvu chudé podmínky ji nezabrzdili v projevení nebývalého talentu. Že její talent byl skutečně výjimečný svědčí i fakt, že se ji ujala samotná Ema Destinová, u které studovala.
Svoji uměleckou dráhu zahájila 1925 v Národním divadle. Pak jakoby se strhla lavina. Zájem projevily Miláno, Neapol, Berlín, Vídeň, kde působila až do roku 1938. Přesto často hostovala nejen doma v Československu, ale i v Paříži či v Londýně.
Ema Destinová vtiskla Novotné i silnou „národní notu“. V roce 1939 emigrovala i s rodinou do USA. Až do roku 1956 vystupovala v newyorské Metropolitní opeře jako sólistka. V roce 1946 navštívila poválečné Československo, které zahájila slavnostním koncertem v Národním divadle.
Nádherná žena po všech stránkách. Mimo pěveckou kariéru byla též obsazována do soudobých filmů. Například v roce 1947 hrála v protiválečném americko-švýcarském filmu Poznamenaní, který byl posléze nominován na Oscara.
Historik a spisovatel Pavel Kosatík vypráví tento příběh se zachováním všech četných kulturních a historických kontextů doby.
