i v srpnu je Vám přinášíme tipy na nové knihy. I když tentokrát jedna z nich byla napsána již před 55. lety a až nyní byla přeložena do češtiny. Hezké čtění třeba na dovolené.
1) O údělu člověka: William Somerset Maugham
- próza
Po 55 letech vychází překlad klíčového díla Maughama. Mimochodem podle deníku The Guardian ze 100 románů psaných anglicky obsadil tento román 44. příčku. Hlavní myšlenkou románu je Spinózova „Emoce je slabost.“ Emoce člověka oslabuje, jelikož si ho podmaňuje.
Částečně autobiografický román je vrcholným dílem jednoho z nejvýznamnějších anglických romanopisců 20. století. Líčí osudy Philipa Careyho, jemného a citlivého mladého muže s tělesnou vadou, který trpí tíživými pocity méněcennosti. Hrdinu sledujeme od dětství až do doby, než začne působit jako lékař a v obětavé práci pro druhé nachází smysl života a východisko z bludného kruhu, ve kterém uvízl. Vypravěč provází Philipa nejen různými etapami jeho života na přelomu 19. a 20. století, ale také s ním cestuje po různorodých částech Evropy: od konzervativní Anglie přes vážné Německo až po bohémskou Francii. Jednu z hlavních linií příběhu tvoří intenzivní milostný vztah hlavního hrdiny k povrchní dívce, která ho trápí a neváhá jím manipulovat. Hrdinův život je paralelou k pocitům a pochybnostem celé mladé generace z přelomu století, tedy epochy secese, kterou se Maughamovi podařilo skrze Philipovo nitro autenticky vylíčit. Zároveň dokázal s dokonalou znalostí lidské psychiky popsat vzdálená zákoutí lidské duše a hledání i zrání mladého člověka.
2) Místa ve tmě: Lidmila Kábrtová
- próza
Lidmila Kábrtová (1971), prozaička a novinářka. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a později také obor marketingová komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dlouhodobě se věnovala žurnalistice, pak se zaměřila na oblast public relations, v níž pracuje už více než dvacet let. Je autorkou několika rozhlasových her v projektu ČRo 3 Vltava — Minutové hry. Povídky jí vyšly v souborech nakladatelství Listen. Jako autorka povídky a editorka se podílela na knize Mé dětství v socialismu. Knižně debutovala experimentální prózou Koho vypijou lišky (Host, 2013), Místa ve tmě jsou její druhou prózou. Žije u Nymburka.
Místa ve tmě je sbírka volně provázaných povídek o ženách v čistém slohu. Celek tvořený dvanácti povídkami, jež na sebe volně navazují, vypráví o několika ženských hrdinkách, které jsou si podobné svou neukotveností: Tereza řeší nudu milenci, Karla zábavou, Klára bohatstvím, Eva sebeobětováním rodině, Alice statečností… Události jsou neseny vzpomínkami na formativní mládí, které vede k nevěře, střídání partnerů, týrání…Příběhy těchto žen na sebe narazí, aniž by to některá z nich zaznamenala. Stejně jako její prvotina Koho vypijou lišky jsou Místa ve tmě skutečně temným čtením i díky jazyku vyprávění: surovému a přímému.
