Poezie – klasická – česká ( historie – 1989 )

Jan Skácel (1922 – 1989) básník, redaktor brněnského deníku Rovnost, šéfredaktor časopisu Host do domu a překladatel se znovu připomíná, a to sbírkou Metličky z roku 1968. V této sbírce, stejně jako v předešlé Smuténka, upouští básník od volného verše, který v jeho díle převládá, a volí tradiční strofickou a veršovou formu. Básněmi charakteristickými úsporným výrazem a působivou atmosférou proniká vědomí hluboké mravnosti a až existenciální úzkost.

Básnickou sbírku Deštník z Piccadilly napsal Jaroslav Seifert (1901–1986) v roce 1979, dva roky po podepsání Charty 1977. Sbírka se jmenuje podle jedné z básní, ve které Seifert vzpomíná, jak mu jeho syn, když se vracel z Anglie, koupil na londýnské Piccadilly vycházkový deštník. Tento deštník může posloužit jako vlastní malé nebe, pod kterým má tak dlouho hledanou svobodu. Mimořádnost jeho díla byla ve světě oceněna a jako jediný český básník obdržel v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu

Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Zřejmě nejznámější česká lyricko-epická báseň, s níž byl autor původně v nakladatelských domech odmítán, se během posledních dvou set let dostala do kánonu českého kulturního dědictví. Trochu paradoxně se tak "klasikou" staly sloky plné rozervanectví, tedy vyostřené romantické stylizace autora, který se rozešel s tradičním systémem hodnot a obecně přijímanou ideologií a žil v konfliktu se světem i sám se sebou.

Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je jedno ze stěžejních děl Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná sbírka básní, kterou vydal. Sbírka vyšla poprvé roku 1853 a obsahovala 12 básní; druhé vydání z roku 1861 bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně). Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. Kytice byla poprvé vydána v časopisech, měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců. Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nepoužívá); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice typickou sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky (Poznamenání) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách.

Romance pro křídlovku představuje lyrickoepický vrchol Hrubínovy básnické tvorby. Romance pro křídlovku – je svým způsobem unikátní dílo, jakási básnická povídka. Křídlovka = trumpeta – symbolem života (hraje na svatbách, křtinách) i smrti (hraje na pohřbech). Básník (František) vzpomíná na své milostného vzplanutí v mládí: přijíždí za svým dědečkem do Lešan na prázdniny. Zde se zamiluje do Teriny od kolotočářů – osudová láska, v protikladu k tomu čistě fyzický vztah s Tonkou, provdanou vesničankou, která hledá povyražení, zasvěcuje ho do sexuálního života. Nakonec končí prázdniny, cirkus odjíždí, umírá dědeček, František se vrací domů. S Terinou se setká ještě jednou, stále se milují, ale ona musí zachovat rodinnou tradici a vdát se za někoho od kolotočářů (motiv Romea a Julie). Tímto mužem je žárlivý Viktor. Po řadě let potkává František Viktora a dozvídá se, že Terina zemřela na záškrt (protiklad zbytečné smrti vprostřed mládí k přirozené smrti starého dědečka). Dílo bylo v roce 1966 zfilmováno režisérem Otakarem Vávrou, viz Romance pro křídlovku.

Sevřená, úsporná poezie, hluboce se zamýšlející nad láskou, krásou i tragédií lidského osudu. Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti. Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru a na některé jeho básně složil Jiří Pavlica z Hradišťanu hudbu. Oceňován byl hlavně v zahraničí, připomeňme Petrarkovu cenu z roku 1989. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora.